Jan Amos Komenský je 430 let mezi námi. A knižní titul, který většinu z nás při výročí napadne, je Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Vesměs depresívní pohled na svět, který se zcela naplňuje snad jen ve válečných letech, jež právě prožíváme. Píše:
…slyším, že se smlouvají, jak by se Smrti křídla dáti mohla, aby tak z daleka jako z blízka v okamžení mohla pronikati. Item, jak by se, co po mnohá léta staveno, za hodinu rozmetati mohlo. I uleknu se řečí těch; nebo až posavad, co sem kde z lidských činů viděl, o vzdělávání a rozšiřování lidí a pohodlí lidského života toliko bývaly řeči a práce; tito pak o zhoubu životů a pohodlí lidských se radili…
Mám dojem že Jan Amos Komenský dobře popsal střely s plochou dráhou letu. Ale obecně: Komenský v nouzi, bídě a odloučení nedokázal nic zvláštního a jedinečného. Mistrovsky navázal na své vzory a zdroje, uchopil smutek a zmar a napsal své veledílo. Výřečně a zvukomalebně. A takový je i jeho ráj srdce. Je tak intimní a nadoblačný, že je mu těžko rozumět. A přesto jsou to krásná slova. V církevním pojetí předjímající zvláštní typ protestantské zbožnosti vrcholícího baroka. Někdy se té zbožnosti říká pietismus.
Komenský popsal cestu za poznáním. Tak se tehdy psalo. Forma – jakási cesta s průvodcem a navazující dialogy – to nebyl Komenského výmysl. Kopíroval. A v té době to nebyl ojedinělý styl ani u následovníků. Byl to třeba jezuitský vlastenec, česky píšící Valentin Bernard Jestřábský. Jistěže upřednostnil protireformační řešení světa, ale ve svém Vidění rozličném sedláčka sprostného použil stejnou formu rozmlouvání tazatele a průvodce. Stál na straně císařské moci a hlásal stanoviska oficiální zbožnosti habsburského dvora – Pietas austriaca. Lehko hodnotit a snadno dnes odmítat. Připomínat se ale má! Snad to nikoho neurazí, protože na Komenského ten spis zcela jistě nemá. Ač byl Jestřábského titul oblíben a za autorova života došel dvou vydání, je to jen takové kostelní říkání. Ale ať jsou zmíněni i jiní: Třeba i anglický Jonathan Swift, příslušník další barokní generace, který psal podobně své Guliverovy cesty. Alespoň trochu vtipné, hravé a objevné. Mj. byl to také duchovní, ale nezatížil své dílo žádnou zvláštní spiritualitou.
Abych se vrátil k výročí narození: Komenského velikost vidím v potřebě vzdělávat a měnit svět zevnitř. Vést obecnou rozpravu nápravě věcí lidských a nepřestat s tím, byť bychom se i místy mýlili v sobě i v jiných lidech.
A to zůstává množinou východisek v této době. Část vědomostního archivu už můžeme nechat technologiím, ale schopnost pracovat s nimi, hodnotit a aplikovat je, to vše potřebujeme umět dnes více, než kdy jindy.
Psáno pro Blogy Respektu.