Četli jsme o Elijášovi a Elíšovi. A tady jsou celé poznámky kázání ke stažení. Dneska v kostele foukalo a plakaly svíce a já jsem byl taky naměkko. Vyprávěl jsem o svém starém učiteli, „vozataji Izraele“ a mé církve. Jmenoval se Antonín Voříšek. Rodiče mi o něm často obdivně vyprávěli a já dostal tu úžasnou možnost nastoupit k němu jako učeň kazatelského řemesla do Děčína. Nedlouho po nastěhování mne vyhazoval, protože měl pocit, že jsem fízl a mám jej hlídat. Ten člověk měl za sebou i vězení… Chápu to, ale já jsem se státní tajnou bezpečností neměl nic společného… Uprosil jsem jej, aby si mne nechal a učil mne. Že budu rád, když se mi bude věnovat. Byly to téměř čtyři roky a kdybych neměl těch krásných hádek o podstatné věci, toho vysvětlování, studia a zkušeností se starým mistrem, dnes už bych ve službě nebyl. Když si ohnivý vůz přijel pro otce Voříška, byl jsem u toho…