V nedávné době se víckrát ozvaly staré známé hlasy, že my křesťané, možná právě i ten náš sbor se tváří, že nám jde všechno tak nějak podle plánu, bez zásadnějších problémů. Prostě slušná společnost, kam chodí jen ti slušně odění, řádní, mravní, dobře situování a živení . I ty naše rodiny prý fungují, manželství klapou, děti studují dobré školy s dobrým prospěchem, navíc kolem plno kvalitních přátel. Je to všecko tak idylické? Určitě ne. Sami sebe znáte, známe. Tušíme i osudy lidí přes uličku. Ale snad to tak může někdy působit.
A možná to je jen mylné zdání lidí zvenku, ale co když ta působíme? Nebo co když tak chceme působit? Tak jako tak, vězí tu problém, protože ta naše naleštěná krása se dříve nebo později může ukázat jen jako naleštěná bída. Začneme působit nedůvěryhodně, protože to všechno bylo jen divadlo. Jednou tak stavíme na odiv představu o naší křesťanské výlučnosti, podruhé, když to nejde tak, jak chceme, představujeme bezradnost a pokrytectví. Ten náš Bůh, naše pojistka na všechny pojistné události, najednou nefunguje. Cele kázání Lukáše Rejmana z neděle 20. července si můžete přečíst zde.