Představte si mladého člověka, nejlépe křesťana, nejlépe člověka z Církve bratrské, a ještě lépe z Litomyšle nebo Prahy. Tenhle člověk, pracovně mu říkejme třeba pan P., vedl ve sboru dorost i mládež, hraje v chválící skupince, vede domácí skupinku chodil do skauta, dodnes se věnuje tenisu. Zajímá se o svět, o politiku, klima a životní prostředí. Není mu jedno, co se kolem něj děje, ale aktivně ovlivňuje svoje okolí. Jde příkladem. Studoval gymnázium a pokračoval na vysoké škole. Po ní nastoupil na dobře placený post v jedné nadnárodní firmě. V kolektivu je oblíbený a zvlášť dámy ocení jeho vytříbené chování i vkus. Prakticky nikdo mu nic nemůže vytknout. A pan P. je rád, že se mu věci takto daří, že je, jaký je.
Všechny věci, které jsme o panu P. zmínili jsou dobré. Od jeho povahy, po jeho nasazení službu. Od jeho vzdělání po jeho zbožnost.
To, co jsem Vám teď popsal je obrázek, který se do nemalé míry shoduje s tím, co jsme četli Takhle totiž nějak vypadal apoštol Pavel… Teda až na dvě věci. Tenhle Pavel je možná ideál skoro ve všem (i když o vzhledu nevíme nic), nicméně je snad trochu cholerik, co nechodí pro ostrá slova příliš daleko. Je to všechno trash/odpad… Nebo: je to úplně na h… My to máme v Bibli přeložené hezky… O co jde? Celé kázání Lukáše Rejmana z křestní neděle 12. října si můžete přečíst zde.