Kdo se vydá na cestu za Ježíšem, vstupuje jako manželé i Ježíš sám na cestu jedinečnosti, cestu, která je bez kompromisů a sleduje jen jeden cíl. Vydává se na cestu, která jde zahradou mnoha vůní a chutí, ach Bože a jakých, ale On stejně zůstává věrný jen Jednomu a dobrovolně si dělá z života poušť, ve které se ony jiné a cizí vůně a chutě stávají nechtěnými, zavrženíhodnými. Odstup satane. Za mě! Zařaď se a drž pysk! Žádné rozněžnělé vánoční kolíbání Jéééžiška, žádná vánoční pohoda, klid, štěstíčko a zdravíčko, usměvavé tváře dětí, dárečky a purpura na okně… Advent netkví v rozněžněle plytké atmosféře, advent je dobou očekávání příchodu, dobou před Božím soudem nad světem. Milosrdným, ale spravedlivým. Advent je připomínkou betlémského narození, ale i mementem dalšího nadějného i hrozného příchodu. Tak když jako malé dítě kdysi přišel, zněly sice sborové radostné ódy nebešťanů, ale v ten samý okamžik šlo o život všem zúčastněným aktérům. Advent je opakem kompromisu, laciných frází, advent jde k jádru. Advent se ptá černobíle – ano, nebo ne? Život, anebo smrt? Boj a cestu za svobodou, anebo postupný rozklad v teplíčku vlastní zatuchlosti?
Celé předvánoční kázání Lukáše Rejmana si můžete přečíst zde.