Historie Sboru církve bratrské v Litomyšli

Spolek na konci 19. století

Existence sborů Svobodné církve reformované, jak se tehdy na konci devatenáctého století Církev bratrská jmenovala, začínala většinou spolkovým životem. Byl bezpečný vůči c. a k. úřadům. Spolková činnost dovolovala více, než nějaké náboženské církevní zřízení. Žel, je třeba říci, že c. a k. zřízení bylo pevně propojeno s římskokatolickou církví. A spolky tedy pomohly uniknout i střetům na církevním poli. Křesťanský spolek mladíků, jak se spolku říkalo – ač v aktivitách měly svoje místo i sestry – založili bratři a sestry v Bučině u Vysokého Mýta v roce 1896.

Na stavbu modlitebny se složili

Sbor v Litomyšli tedy vznikl roku 1909, rok na to zde jeho členové otevřeli vlastní modlitebnu. Fikejzovi, statkáři z Bučiny, a další lidé se složili na postavení vily v Nádražní ulici, která byla otevřena v roce 1910. Za stavbou stáli i prostí lidé. Babička prodala krávu a dala peníze… Přidal se i misionář z Park Street Church v Bostonu (John S. Porter) s podporou, která pomohla ke stavbě nejen v Litomyšli. Bylo to vždycky společné dílo.

Sbor s rekordním počtem stanic

K Litomyšli patřilo velké množství stanic, zvláště komunistická systemizace v roce 1951 značně rozšířila počet míst, která bylo nutné z Litomyšle spravovat. Systemizací se zrušily samostatné sbory v České Třebové a ve Strměchách a došlo na jejich přiřazení ke sboru v Litomyšli jako stanice, a to i se svými stanicemi vlastními. Litomyšl se tak stala v tu dobu sborem s největším počtem stanic (celkem 32) z celé Jednoty Českobratrské, jak se církvi říkalo po roce 1919. Co je to stanice? Stanice je zřizována staršovstvem mateřského sboru a je místem mimo sídlo sboru, kde se pravidelně zvěstuje evangelium. Stanice se zřizují jak na vesnicích, tak ve větších městech jejich úkolem je misie v dané obci. Zakládají se se souhlasem „domácího“ sboru, nemusí mít vlastního kazatele, mohou se časem proměnit v samostatný sbor. Z takových stanic se po roce 1989 staly samostatné sbory (už v průběhu přelomového roku 1989 Pardubice, Chrudim, Česká Třebová a Vysoké Mýto).

Střet s komunistickým režimem

Litomyšlský sbor prošel i těžkými dobami. Sbor Bohu díky obstál. Cestou věrnosti, zápasů a věznění. Do komunistického vězení šli s kazatelem i aktivní bratři Benjamin Chráska, Pavel Kamp, Karel Kalvach, Jan Hušek a Samuel Kolman. Když došlo k zatčení a uvěznění bratra kazatele Jaroslava Polanského za tolerování práce s mládeží a dětmi (zejména za aktivity v Pardubicích) měl na začátku roku 1962 sbor v Litomyšli v péči 18 stanic. V roce 1949, před komunistickou systemizací práce církví, měl sbor 190 lidí v roce 1964 už 442 lidí, dospělých a dětí.

Změny po roce 1989

Po roce 1989 se sbor velice změnil. Charakter i formy práce původních stanic, které se osamostatnily jako sbory, se měnily v čase. Ve Vysokém Mýtě a pak v Litomyšli se rozvinula práce charitativní organizace Naděje, z.s., která vyvíjí svou činnost od roku 1990. V Litomyšli věnovala v roce 1992 pro tuto práci starou nemovitost sestra Karen Freeze (opět Park Street Church, Boston), která měla dům jako dědictví rodiny Plchovy.

Po náročné přestavbě v letech 1994 – 1997 slouží dům Naděje dětem. Stejně tak bytovky pro důstojníky sovětské armády ve Vysokém Mýtě slouží Naději od roku 1992 jako prostory pro péči o seniory v Domě pokojného stáří. Provoz se naplno rozběhl v roce 1994. Ve Vysokém Mýtě a v České Třebové se pak rozběhlo bydlení pro sociálně slabé. Za touto prací v celé oblasti stáli a stojí především členové sboru v Litomyšli.

Společenství křesťanů Sboru Církve bratrské v Litomyšli se sto let scházelo ve vile v Nádražní ulici. Když už byly prostory pro nedělní bohoslužby malé, rozhodli se věřící pro stavbu nové budovy. Tady je zrod Nového kostela. Základní kámen nejmladšího litomyšlského kostela byl položen v roce 2008, otevření proběhlo 4.12.2010.