Nový čtenář Bible se často dívá na první listy knihy, kde se čte o stvoření světa. Ten dobře známe jako náš svět na staré Zemi a pod starým nebem. A já jej zvu, aby se podíval na poslední listy knihy. Na konci Bible, ve dvacáté první kapitole knihy Zjevení Janovo, se díváme s adresáty spisu, křesťany prvních století, hodně dopředu. Na něco, co teprve bude – neboť co bylo, pominulo. A tím ani smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude… „Hle všecko tvořím nové!“ (21:4n) To jsou věrná a pravá slova. Tak to čteme.
Dokument má dva díly. Jan vidí dva krátké filmy, ze dvou kamer, ze dvou úhlů pohledu. Nový Jeruzalém, jak se říká novému světu, je vidět dvakrát jak sestupuje dolů. Cokoliv nového v lidském pojetí stoupá vzhůru. Děti jsou vychovávány, ekonomika roste, příroda se zvedá do květu… Přirozený je směr vzhůru. A tady sestupuje to nové a dokonalé shora dolů. Jeruzalém klesá z nebe dolů.