Text, který připravili duchovní církví v Litomyšli a pozvánka na setkání:
Společně na cestě v Litomyšli – ekumenické svědectví
Před 10 lety do Litomyšle nastoupil evangelický duchovní Václav Hurt, před 9 lety husitský Štěpán Klásek a před 8 lety bratrský Daniel Kvasnička. Nepřišli do prázdného prostoru nejen ve svých sborech, ale ani v ekumenických vztazích, které už před tím vytvářeli jejich předchůdci. Dvě sestry farářky Věra Pleskotová a Věra Říhová a kazatelé Daniel Smetana a Čestmír Šťovíček spolu s římskokatolickým duchovním Františkem Benešem. Bratr František byl nejen představitelem nejpočetnějšího litomyšlského křesťanského společenství, ale zároveň držel kontinuitu velké ekumenické otevřenosti, která se týkala mnoha oblastí života a služby církve jako Kristova těla dnešnímu světu (konkrétně městu Litomyšli a okolí), a tak docela logicky vyústila i do pozvání ke společnému stolu – besednímu, pohostinnému, ale i eucharistickému.
Vnímali jsme to jako znamení pozvání od našeho společného Pána Ježíše Krista a vnímáme to tak doposud, jen jsme si možná nebyli dost vědomi toho, že ne všichni uvnitř toho největšího křesťanského společenství, kterým je v Litomyšli ŘKC, to vnímali stejně. Možná jsme trochu předběhli dobu a současný stav kanonických řádů a předpisů v ŘKC, ale věříme, že jsme vykročili správným směrem, neboť jsme přitom zakoušeli, jak říká Pán Ježíš Kristus, „království Boží mezi námi“. Respektujeme to, že pro ŘKC je eucharistické společenství velice cenné jako znamení Kristovy přítomnosti mezi námi, ale takovým je i pro nás, a věříme, že by bylo dobré i v rovině řádů najít cestu k jeho otevření pro sestry a bratry z jiných společenství, podobně jako je to možné např. ve vězeních či nemocnicích. A věříme, že tím důvodem by nemusela být jen nedostupnost vlastního duchovního, ale také svátečnost chvíle, kdy si zvláště uvědomujeme, že to podstatné, co nás spojuje, je důležitější a silnější, než to, čím se lišíme, tak jako např. při ekumenické svatbě.
Věříme, že živý Pán Ježíš Kristus je mezi námi přítomen samozřejmě i mnoha dalšími způsoby, a tak i nadále jsme v Litomyšli společně na cestě – třeba na ekumenické křížové v postním období, při modlitbách za jednotu církve a její službu světu nejen v Týdnu modliteb za jednotu křesťanů, ale i častěji během roku (např. ekumenické požehnání školákům, rodičům a učitelům na začátku školního roku a na jeho konci, ekumenická bohoslužba na svátek M. J. Husa), při společném setkávání nad biblickým svědectvím (ekumenické biblické hodiny v Litomyšli, ekumenická bohoslužba slova v Budislavi, sváteční slovo o adventních nedělích v piaristickém chrámu), při otevírání našich prostor a společenství při Noci kostelů (např. dětská hra propojující všechny kostely), při přednáškách na nejrůznější témata v rámci České křesťanské akademie i při společné službě širšímu okolí ( nemocnice, Školamyšl, Charita, … ).
Věříme, že Pán Ježíš je mezi námi přítomen i v docela obyčejném lidském přátelství, které spojuje nejen nás duchovní, ale i mnohé sestry a bratry z našich sborů a farností přes hranice konfesí a je něčím, co se promítá do atmosféry celého našeho města, které nás křesťany vnímá jako jednotné společenství.