V úterý 27.9.2022 jsme v 18:00 spolu četli Bibli v Novém kostele. Připravuji si poslední dobou odpovědi na otázky. A jednu jsem dostal od mladé paní „Nedávno jsem poslouchala jednu z úvah pana Hellera. Zmínil tam jednu věc. Když byl Pán Ježíš na kříži, je v Bibli napsaná věta: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ a on říká, že je přesnější: „Bože můj, Bože můj, k čemu jsi mne opustil…“ Já sice tak rámcově možná chápu (že mne zase Pán Bůh chce něco naučit), ale kdyby Tě něco v Té věci napadlo… Jak tomu rozumíš Ty?“
A tady je pokus o odpověď ke stažení. Říkám v ní mimo jiné také toto:
Jde o citát ze žalmu, tak se modlí David: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání? Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid.“ (Žalm 22:2n)
Volání zraněného člověka vyzývá k akci. Žádné mudrování. Nějaký člověk má pocit, že jej Bůh opustil. A když to slyšíme na vlastní uši, tak má jít všechno stranou! Musíme horečnatě přemýšlet, jak tomu člověku pomoci. Až moc jsme si navykli naslouchat těm slovům zbožně a rozvažovat je teologicky. Odtažitě od lidského života
Teprve zpětně si můžeme promýšlet, co se to vlastně stalo a co tím křikem ten člověk řekl. Ano, křikem! Jinak se to číst nedá. Nicméně tato slova vykřikl také Ježíš na kříži. A to z posledního dechu: „Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“,to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?’“ (Matoušovo evangelium 26:46). Byli takoví, kteří povrchně poslouchali a slyšeli, že volá Elijáše. To byli takoví lidé, kteří by před soudem říkali: „My jsme tam nebyli…“ nebo: „Tam vám byl takový randál, že člověk neslyšel pořádně ani vlastního slova!“ Určitě by to zrovna nebyli ti, kteří měli zájem něco udělat. Ale slyšeli to i jiní a tak se to dostalo do tradice a posléz do evangelií. Teolog Jan Heller říkal, že ta slova byla pro něj základní výpovědí evangelia…