Jaká je Evropa? Je spíše prostorem pro seniory? Kandiduje, ale i volí jako stará! Vše mladé se stáří přiohýbá, slouží a čeká na svůj hvězdný věk. Mladší nemohou kandidovat. Čtyřicet let je pro senátorskou a prezidentskou funkci mezníkem, který se nedá snížit. Má se tedy alespoň vyjít vstříc mladým a uměle snížit věk voličů? Diskutuje se o různých formách, mimo jiné i o snížení volebního věku na šestnáct let. Tak je to v Estonsku, v některých spolkových zemích Německa a podobně hlasovali i mladí o nezávislosti Skotska. A když o tom diskutují naši senioři v zákonodárných sborech, obávají se manipulací, k nimž je mladý člověk silně nakloněn.
Mládež ze sociálních médií je pro seniory noční můrou. Nevydiskutované názory, ve kterých není dostatečně jasno, vypadají jako hrozba pro rozumná rozhodování. Řešením není diskuse, ale odkaz k mlčení. To mi něco připomíná.
Když (mladý) Ježíš prováděl skvělou analýzu a usazoval ji do historie svého národa, tvrdě narazil. Směle popisoval nové myšlení a jednání s dokladem, že je konzultoval s Abrahamem. Jeho oponenti jej usadili slovy: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“ Jako by ten věk něco znamenal!
Ježíš se podle zmíněného Janova evangelia (8:56-59) zmínil o Abrahamovi schválně, protože tím zřetelně naznačil, že on sám existoval již před věky. A zároveň, že před těmi věky byl i Abraham, tedy otec národů, do něhož tady na zemi Abram dozrával. Abram je jeho rodné jméno. A změna jména na Abraham probíhala až při navazování smlouvy s Hospodinem. To bylo pro tehdejší židovstvo velice odvážné tvrzení! Však ten úryvek končí slovy: „Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.”
Je možné, že Pán Ježíš v tom rozhovoru se židovskou šlechtou zacitoval z Abrahamovy závěti, která patřila k apokalyptickým textům té doby, později – v prvním či druhém století – dostala i písemnou podobu. V textu se Abraham vyhýbá smrti a poznává nový svět.
Odtud se říká padesátému roku věku u mužů abrahámoviny. Ježíše tou poznámkou o padesáti letech shazovali, dnes má toto vyjádření dodat muži důstojnosti, uvítat jej v jakési přechodové fázi. V nové roli. Muž, ale určitě i žena, vchází svou zralostí do nových rolí. Okolí se vůči stárnoucím mužům i ženám většinou vymezuje, nedovedeme oceňovat své seniory a tím pomáhat k vnitřní sebereflexi starců. A starci zase neumí povzbuzovat mládež. Vidí jen sebe a svou životní moudrost. Spolehlivě umíme uzemňovat okolí svými poznámkami a tím seniory dříve pohřbíváme, než by bylo záhodno. Ale Pán Bůh zcela jistě nekončí na nějakém hřebeni času, s ním se nepadá do údolí. V souvislosti tohoto obrazu je zajímavé, že život dalšího biblického velikána, Mojžíše, končí na hoře Nebó.
Někteří spojují padesát let s hloupými vtipy, třeba o mužské potenci. Muži si připadají odsouzení do starého železa. Rezignují do role hospodského vysedávače a štamgasta. Pro padesát+ se dělají svébytné seznamky. Padesátileté se chytají stébla a hledají naději. Padesátiletí bez závazku se mne ptají, zda mají jinou šanci, než sehnat stařenu. U takových otázek couvám. Na to se nedá odpovědět, protože láska si najde cesty, které bychom nečekali. Neodpovídám, protože si vůbec nejsem jist, jaké plány má Pán Bůh.
Sám pro sebe jsem jist, že mne seniorský věk osvobodí k práci, na kterou nebyl dosud čas. V Londýně jsem nedlouho po sametové revoluci potkával čerstvé důchodce, kteří chválili Pána Boha za možnost jít do důchodu a sloužit na plný úvazek. Podobně to vypadalo s těmi patriarchy. Jejich stáří bylo rampou ke hvězdnému období. Nemusela to být žádná velká sláva, ale zůstalo po nich hodně důležitých slov a činů. Teprve byli totiž k použití, protože jim nešlo tolik o sebe. Našli svou hodnotu a už nemuseli zápasit o nějaké zadostiučinění. Seniorský věk je určitě požehnáním.
Já bych těm šestnáctiletým dal volební právo a seniorům bych rád ukázal nové obzory. Utvrzuji se v přesvědčení, že zůstanu v rozhovoru napříč generacemi.