Kázání Davida Beni ze 6.8.2023 v Litomyšli
Lukášovo evangelium 18,1-8 | Abakuk 2,1-4 | Židům 10,35-39
„Vidění už ukazuje k určitému času, míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej.“ Vyčkej, počkej! Musím se přiznat, že tohle slovo nemám rád; někdy ho přímo nesnáším. Když třeba volám syna k večeři, a on mi od počítače, od rozehrané hry odpovídá: „Počkej.“ Nebo když oslovím manželku, a ona zrovna řeší nějakou důležitou konverzaci v mobilu a takříkajíc mě odmávne do fronty: „Počkej, prosím.“ Mám pak pocit, že pořád jen čekám.
Znáte to: Počkejte, prosím, volaný účastník právě hovoří. Vyčkejte příchodu sestry. Počkej, vlak snad už přijede. Počkej, dokud nedostuduješ. Počkej si na toho pravého. Je tolik únavného, někdy bolavého, neplodného čekání! Ale známe i čekání plodné – někdy taky dlouhé, možná bolavé; ale i čekání radostné (jako když se těšíme na dovolenou, že?). I k víře patří čekání. Víra vlastně je čekání!